Vybavení a doporučení:
Kdy vyrazit: Půlka března je začátek vrcholné sezóny. V noci bylo nejméně -15°C, přes den většinou -5°C až +5°C. Tady nevím, jak moc byla teplota ovlivněna letošní extrémně teplou zimou. Žádné vyloženě hnusné počasí jsme neměli a třeba v Krkonoších jsem zažil podstatně horší sněhové vichřice, kdy nebylo vidět na krok. Asi bych byl radši, kdyby bylo chladněji, sníh se potom méně lepí. Na místní poměry bylo letos údajně hodně sněhu. Určitě přes metr. Přes den bylo asi 9 hodin světla. Kolega David měl v lednu jen 5 hodin, to potom vyráželi za tmy.
Boby: Měli jsme půjčený 1 český bob – odstraněna sedačka a brzdy. (viz. Obrázek). Tyče byly plastové instalaterské trubky. Uchycení karabinami na bederák. Bob je lehký, rychlý, dobře na sněhu klouže a nelepí se na něj sníh. Ale je poněkud nestabilní a má tendenci se obracet (tak 2x denně), ale hodně záleží na rychlosti. Většinou při rychlém sjezdu z kopce nebo při traverzech šikmých svahů. Použité plastové trubky jsou omezeně ohebné, takže občas bob má tendenci předjíždět a nedrží se vzadu. Na hupech ve fázi, kdy už se škrábu vzhůru akorát bob sjíždí dolů a následuje prdelšťouch. Pokud nejsem dost rychlý, tak se bob zastaví a následuje trhnutí zpět.
Finský pulk: (viz. Obrázek) Jakási dolní půlka rakve na auto, s plachtou a gumicuky. Vyroben z laminátu. Bob je těžší. Hodně záleží na sněhu, který se občas na něj lepí stejně jako na lyže. Obzvlášť když skluzná plocha už něco pamatuje. To jsem ho jednou dokonce navoskoval sjezdovým základním voskem. Při jízdě drží směr, stabilní. Uchycení skládacími kovovými tyčemi na bederák. Při některých pádech jsem se divil, že se tyče nezlomily nebo neurvaly od uchycení na pulku. Asi to maj vyzkoušený.
Pulky jsme měli tři. Dva měly uchycení tyčí na bederák karabinami a jeden provazem napevno bez jakékoliv vůle. A zde největší rozdíl. Jak u těchto dvou pulků (i bobu) volnější uchycení způsobuje prdelšťouchy, ale zase na druhou stranu umožňuje využít toho, že se pulk (bob) z hupu rozjede a vyrazit vpřed a nečekat na zastavení pulku. A omezeně se dá stoupat i bokem, tam kde se v hlubokém sněhu nedá stromečkovat.
Pevné uchycení k bederáku sice zabrání prdelšťouchům a pulk při jízdě na hupech mě popostrčí vpřed, ale zase musím být neustále v pohybu. A nedá se stoupat bokem. Celou dobu takhle jezdil Macek a nakonec se s pulkem naučil jezdit a byl spokojen. Já jsem si jeho pulk jednou půjčil a málem jsem padnul. Moje hodnocení je, že nejlpeší je pulk s karabinami, potom český bob a nejhůře se mi jezdilo s Mackovým pulkem.
Radek jezdil s batohem na zádech. Pochopitelně se bořil nejvíc a to měl lyže Rangery, které jsou nejširší.
Lyže: Měli jsme 1x Sporten Ranger, 1x Sporten Forester a 3x Sporten Highlander. Jednozačně čím širší, tím lepší a škoda, že Rangery dělají jen do 190 cm délky. Šupiny nebo mazání? Měl jsem Forestery se šupinami a většinou jsem byl spokojen. Nemazal jsem ani jednou. A když to nedrželo do kopce, tak jsem někdy radši lyže shodil a šel pěšky. Největší mazací mág byl Macek. Když dobře namazal, tak na tom byl i lépe, ale občas to znamenalo přemazávat a navíc s sebou tahat vosky jako další zátěž. Z kopce byl ovšem vždy rychlejší.
Vázání: Naše vybavení byla přehlídkou všech dostupných typů na trhu. Rottefella, Salomon a oboje i v provedení pro BC v masivnějším provedení. Vydržely nakonec všechny, jen jednou si Macek uvolnil vázání od lyže a na boudě to musel přilepit. Takže sněžnice jsou nezbytností. Tam, kde se mu to stalo, byla stopa neprošláplá a jít v botách, by se probořil při každém kroku. Bořil se i ve sněžnicích, ale méně.
Hůlky: To jsme asi podcenili nejvíc a měli jsme obyčejné hůlky s malými košíčky, které se bořily a nešlo se o ně pořádně opřít. Navíc jsem hůlku zlomil, takže náhradní hůlka přišla velmi vhod.
Boty: Měl jsem vázání Rotefella BC, takže výběr bot byl omezen tímto směrem. Na trhu jsou dostupné boty od Alpiny. V katalogu jsem měl vyhlídnuté kožené goretexové boty Alpina 1600, ale ty se mi nepodařilo sehnat. Nakonec jsem ve Warmpeacu (na Jiřího z Poděbrad v Praze) koupil boty Crispi. Kožené goratexové běžkařské boty pro BC NNN. Ani jednou nepromokly, i když v závěru už byly po celém dni trochu vlhké ponožky. Prostě výborné. Impregnace s sebou je výhodou. Ostatní měli klasické běžkařské boty a většinou byly promoklé skrz na skrz. Taktéž Hobra, který měl Tuscon BC SNS boty.
Navigace: Přehlednou mapu 1:100 000 jsme vytiskli a nechali zalaminovat. Dvě mapy 1:50 000 jsme si nechali poslat s předstihem. Seskenovali jsme je a pomocí programu Fugawi zkalibrovali, takže jsem mohli odečíst souřadnice zájmových bodů (sedlo, odbočka, atd.) a ty zapsat přímo do mapy. Navíc jsem si na internetu našel souřadnice všech srubů v oblasti. Mapy jsem rozkouskoval na A4 tak, aby tam byl začátek a konec denní etapy, to jsem vytisknul a měli jsme to v nepromokovém obalu na pulku.
GPSku jsme měli, ale na nějakou navigační krizi a hledání srubu podle GPS nedošlo. V březnu už jsou cesty prošlapané nebo občas projeté skútrem. Navigačně to je celkem snadné, většinou se jde údolím a pokud je aspoň nějaká viditelnost, tak se směr nedá splést. Výhodné je jít ve stopách někoho před námi, i když je třeba t.č. zasněžená. Podloží je udupané a neboří se. Tam, kde jsme stopy nenašli a cestu si prošlapávali sami, byla naše rychlost klidně i méně než 2 km/h. Jinak jsme měli kolem 4 km/h
Sruby: Bývají dobře vybaveny. Palandy nebo lavice na spaní. Kamna, plynový vařič, zásoba dřeva, sekera. Zdroj vody je v blízkosti a pokud je voda zamrzlá, nezbývá než rozmrazovat led nebo sníh. Sice jsme měli s sebou přípravek na dezinfekci vody, ale nepoužili jsme to ani jednou. Taktéž jsme měli benzínový vařič, na který také nedošlo.
Měli jsme štěstí, že jsme se do srubů vždy vešli. Východnější oblasti jsou méně navštěvované, i když podle deníků se občas stane, že se sejdou velké skupiny. Jako např. na Anterimukka, kde se sešla skupina 12 Čechů a 9 Španělů. A to je zrovna maxi srub. To se potom jde spát ven. Takže počítat s přenocováním venku. Na stany nakonec došlo až poslední den na letišti v Rovaniemi cestou zpět. Na noc zavřeli halu.
Ostatní speciální vybavení: Termoska, rum Stroh 80%, sandály na srub, ať si nohy trochu odpočinou